INFO

Kostel SCEAV
Písek (u Jablunkova) /

Klient:

Farní sbor v Návsí, Slezská církev evangelická a.v. (SCEAV)

Autor:

Ing. arch. Mgr. Karel Cieślar

Spolupráce:

Escadra architekti (studie)
Ing. Vladimír Vašíček (statika)
Ing. Antonín Balšínek (stavební projekt)
Ing. arch. Zdeněk Zelenka (interiér)
Ing. arch. Jiří Michálek (vitráže)

Fotografie:

Alfred Petřík a archiv autora

Na území 10 obcí Jablunkovska se nachází teritoriálně největší farní sbor Slezské církve evangelické a.v. se sídlem v Návsí. V odlehlých částech tohoto sboru, Bukovci, Písku a části Písečné žílo asi 500 členů sboru, avšak scházel objekt pro jejich duchovní život. Proto byl v Písku vybudován kostel a založen samostatný sbor.

V lokalitě pod českou školou o celkové rozloze 480 m2 byl situován sakrální objekt spojený s farní budovou (kancelář, sál, klubovny, byt pro faráře). Součásti kostelního areálu je rovněž parkoviště, hříště pro míčové hry a malý amfiteátr.

V prostředí beskydských hor na pohraničí tří států – Česka, Slovenska a Polska má kostel velký význam s ohledem na rostoucí příhraniční turistický ruch, nedaleké školicí středisko SCEAV, pro něž se kostelní komplex stane podpůrným objektem, zejména při akcích s mezinárodní účastí.
A v neposlední řadě je to naleziště hlubinných termálních vod (vzdálenost 300 m), které do budoucna skýtá potenciální možnost nejrůznějšího využití, včetně výstavby termálních bazénů.

Samotná hmota kostela je navržena a situována tak, aby byla dobře vnímatelná ze silnice od Jablunkova. Kostel půdorysných rozměrů 12x24 m stojí pouhých 11 m od okraje vozovky. Půdorys kostelní lodě je doplněn do tvaru písmene L budovou fary. Mezi oběma rameny a sportovním areálem vzniklo nádvoří, které slouží pro aktivity dětí, mládeže a letní sborové slavnosti.
Chrám je orientován na osu východ-západ se vstupem od západu a oltářem od východu. Nad vstupem je navržena dřevěná konstrukce kostelní věže, v níž je umístěn zvon.

Dispoziční řešení kostela a k němu přidruženého křídla fary vychází z požadavků investora na maximálně možné propojení bohoslužebného sálu s jeho zázemím.
Vytápění celého komplexu je řešeno tepelnými čerpadly (6 hloubkových vrtů) a solárními kolektory.
Dokončení interiéru a okolních zpevněných ploch bylo v r. 2010 podpořeno z evropských fondů pro regionální rozvoj (projekt: „Dostavba multifunkčního komunitního centra v rámci evangelického kostela v Písku, číslo projektu: CZ.1.10/4.1.00/03.00603“).

Blanka Altová „Možnosti studia evangelické sakrální architektury“ (Lidé města/Urban people 11,2009,3.):

„ Místo slov na závěr proto raději navrhujeme navštívit čtyři současné individuálně
koncipované stavby, které jsou velmi různorodé, ale jejich stavebníci
i stavitelé se v nich podle našeho mínění snažili využít možnosti současných
uměleckých prostředků v architektuře k tomu, aby vyjádřili svou představu
o úloze (a významu) evangelické církve v současné společnosti. Vybrali jsme
stavby, které se podle našeho mínění obracejí k jedinci s jasnou nabídkou.
V umělecké řeči architektury manifestují přístup evangelické církve ke světu,
k přírodě, k místu, k tradici a zároveň i současnosti. I když nejsme schopni
na základě tohoto nesourodého a příliš chudého výběru najít nějaký společný
současný program evangelické sakrální architektury, pak právě u těchto staveb
alespoň tušíme, že se ti, kdo za nimi stojí, vracejí k některým zásadním otázkám,
které jsme v přehledu evangelické sakrální architektury sledovali. Například
má to být „modlitebna, kostel“ – či ještě něco dalšího? Nebo se stavebníci
a stavitelé snaží v nových politických a společenských souvislostech zdůraznit
a aktualizovat evangelickou tradici a vizualizovat moderní teologická hlediska.
V té souvislosti pak můžeme i sledovat, jak se v současné době mění vztahy
mezi stavebníky a staviteli, tedy kdo a s jakými cíli se podílí na koncipování
stavby.
První pozvání by vedlo do kostela evangelického sboru v Praze-Kobylisích,
který byl postaven v letech 1969–71 podle návrhu švýcarského architekta
Ernsta Gisela a nově upraven v letech 1995–2001 podle projektu
Radovana Schauflera a Jakuba Roskovce, kdy podle výrazné volně stojící konstrukce
zvonice získal jméno U Jákobova žebříku. Druhé pozvání vede do nového
sborového domu v Letohradu, postaveného podle projektu Zdeňka Auera
v letech 1997–2003. Třetím zastavením může být luterský kostel postavený
podle projektu Karla Cieslara v Písku (u Těšína), který byl posvěcen v roce 2010,
a čtvrtým českobratrský evangelický sborový dům v Domažlicích, který vznikl
v letech 2007–08 podle projektu Ladislava Schejbala a Zbyňka Wolfa.“

Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV Kostel SCEAV